Příběhy růží 

                  aneb 

      Radost se šíří lavinově

Dávno tomu, koupila jsem si květiny. Měla jsem ten den narozeniny        a květiny miluji. Když jsem platila kytici růží u pokladny, napadlo mne předat jednu z růží pokladní za její ochotu. Udiveně se usmála a s potěšením poděkovala. Pocit ve mně překvapivě rozzářil srdce a venku jsem bez dalšího zaváhání rozdala kolemjdoucím zbývající růže a vnímala překvapená souznění a přesto, že mé ruce byly najednou prázdné, byla jsem více obdarovaná než všichni kolem. Líbilo se mi, jak s rozdanými růžemi narůstal pocit radosti srdce.

Báječný pocit jsem si velmi dobře zapamatovala a příští rok se těšila na narozeniny, až vše zase zopakuji.

A pak mne napadlo:

"Proč čekáš na narozeniny? Vždyť růže se dají přeci rozdávat úplně kdykoli..."

Od té doby čas od času, podle nálady a příležitosti, koupím růže a radost se šíří lavinově. Děti v mých kroužcích, hlavně fotokroužek Milovičtí divočáci na našich výletech považují aktivitu za samozřejmou...

Napadlo mne, že některé z postřehů, kdy děti poprvé rozdávají růže, zaznamenám a pocity se pokusím zmapovat...Zaujala-li vás tato myšlenka, nahlédněte...

Radost z předávání růží se tedy může šířit i v knize, jde jen o jiný úhel pohledu na věc.

Pokud si cokoli dokážeme vysvětlit,

neznamená to, že nemohlo jít o zázrak...

Růže - Vája, 5.r.

Přišla jsem na nádraží a hned jsem běžela za mou kamarádkou Karin. Přijel vlak a já jsem si šla sednout nahoru. Dojeli jsme do Prahy a rozebrali jsme si růže. Potom jsme šli na druhou snídani do KFC. Po KFC jsme šli do reprezentačních prostor Pražského hradu. Šli jsme s mou kamarádkou Sofií, vzaly jsme každá svou růži a daly jsme ji dvěma cizinkám. Bylo to nádherné, jak se usmály. Došli jsme na hrad a tam stáli vojáci...

Příběh růže - Sofie, 5.r.

V Praze nám paní učitelka rozdala růže a řekla nám, abychom ji někomu dali. Já a moje kamarádka Vája, jsme se rozhodly, že dáme růže cizinkám. A když jsme šly na Pražský Hrad, tak jsme po cestě viděly dvě cizinky, tak jsme za nimi šly a řekly jsme jim:"Hi, this is flower for you." Cizinky nám asi moc nerozuměly, ale vzaly si od nás růže a usmály se na nás.

Já jsem z toho měla úžasný pocit, nikdy před tím jsem tohle neudělala, ale byl to opravdu krásný pocit.

Výlet s růžemi - Amélie, 8.r.

Všichni jsme netrpělivě čekali na nádraží. Bavili jsme se mezi sebou o tom, jaké to bude v Praze, když budeme rozdávat růže. Vlak konečně přijel, a tak jsme všichni nastoupili dovnitř a vyjeli. Celou tu dlouhou dobu, co jsme jeli, jsme si s kamarádkami povídali. Naše cesta e na chvíli zastavila v Paládiu. Kamarádka už dala růži jedné prodavačce. Teď byla řada na mě. Vyhlídla jsem si muže v nějakých 18ti až 19ti letech. Když jsem k němu šla, moje odvaha se začala ztrácet, až nezbylo vůbec nic. Chtěla jsem se otočit a odejít, ale holky mne začaly povzbuzovat: "Zvládneš to! Neboj se! Jdi za ním!" Hlasitě jsem vydechla a šla za ním. Slušně jsem ho pozdravila a dala mu růži. On se překvapeně usmál, kytku přijal a poděkoval. Já díky svým kamarádkám jsem to zvládla.

Příběh růže - Lukáš, 8.r.

Růži jsem dal obsluze Burger Kingu. Paní se usmála a poděkovala. Cítil jsem štěstí a radost.

Růže z chrámu sv. Víta - Kateřina, 8.r.

Vešli jsme do velkého chrámu, kde bylo spousta lidí a památek. Lidé mluvili různými jazyky, někteří fotili, druzí zase okukovali památky, byli ohromeni. Od paní učitelky jsme dostali úkol darovat někomu růži a udělat radost. Lidé z chrámu stále odcházeli a přicházeli. Do chrámu vešly dvě zmatené vietnamské ženy. Zamířila jsem k nim za účelem pomoci a radosti. "Hi, I have rose for you," oslovila jsem je. Vypadaly rozrušeně, ale pak se se mnou začaly bavit a já jim předala růži. Byly nadšené a mě to hřálo u srdíčka. Skvělý zážitek.

Příběh růže - Václav, 8.r.

Dal jsem růži jedné paní u Pražského hradu, měla sluneční brýle. Dal jsem jí tu růži a ani mi nepoděkovala.

Zážitky z Prahy - Filip, 8.r.

Samotná náplň výletu nebyla nic moc, ale během cesty jsem si pokecal s kamarády. Zastávka v KFC byla fajn, ale čas na nás tlačil a tak jsme se moc nezdrželi.

Příběh růže z Prahy - Michal, 8.r.

Růži jsem dal starší paní a měla radost, ale divila se, proč jí dávám růži. Tak jsem jí to vysvětlil, ona to poté pochopila. Měl jsem radost.

Filip, 8.r.

Nápad s růžemi a rozdáváním radosti mi přišel jako dobrý nápad a líbilo se mi to. Já osobně jsem dal růži jedné paní na Pražském hradě a byla velmi šťastná a já také. Cítil jsem se velmi dobře.

Radostné růže - Aneta, 8.r.

Dne 5.10.2018 jsme byli v Praze. Paní učitelka Molinová nám rozdala růže. A měli jsme dát růži osobě, která nás nějakým způsobem zaujala. Já si vybrala paní, co seděla v kavárně s malým chlapečkem. Měla asi špatnou náladu, vypadala smutně. Měla zlatý svetr a já měla žlutou růži. Když jsem k ní přišla, nevěděla, jestli si ji má vzít. Ale vzala, viděla jsem na ní, že jí to udělalo radost. Byl to krásný pocit a určitě pěkný zážitek.

Ondřej - 8.r.

Kytku jsem dal kamarádce. Praha byla fajn, byla tam zábava. Pražský hrad je hezký. Viděli jsme hodně místností. Byli jsme i v chrámu sv. Víta.

Julián - 8.r.

Nápad s kytkou byl skvělý. Zlepšilo mi to náladu a myslím, že i ostatním, kterým jsme růže předávali. Já jsem ji dal jedné holce, která se mi líbila a doufám, že se ještě setkáme.

Radost lidem - Karolína, 8.r.

Dne 5.9.2018 míříme do Prahy s docela jednoduchým úkolem. Dělat lidem radost. V Palládiu dostáváme růži a můžeme jít. Nějakou dobu jen tak chodíme a nemáme tušení komu růži dát. Najednou nás zastaví nějaká paní s tím, co děláme. Vše jí vysvětlíme a chceme jít dál, když v tom si uvědomím, že právě jí bych mohla růži dát. Sebevědomě vykračuji a předávám jí růži. S úsměvem ji přijme, poděkuje a my jdeme dál.

Příběh - Marek, 8.r.

Šel jsem po Karlově mostě ještě s jedním kamarádem a viděli jsme dvě starší paní, nebyly Češky, ale trošku uměly česky, byly strašně rády a byly potěšeny.

Experiment s růží - Robert, 8.r.

V Praze se mi líbilo. Jsem rád, že jsem někomu růži dal. Dal jsem ji paní na Pražském hradě. Byl to pro mě hezký pocit. Jediné negativum bylo docela dlouhé čekání, než jsme se dostali d jednotlivých místností při prohlídce Pražského hradu.

Příběh z Prahy - Sára, 8.r.

Nejlepší a nejhezčí zážitek z Prahy byl, když se procházeli Španělským sálem. Miluji světlo a v tomhle sále ho bylo hrozně moc. Bylo tam 2000 žárovek, bylo to úžasné, všude všechno svítilo a já si připadala jako v ráji. Když jsem se podívala vzhůru, byl to úžasný, opravdu úžasný pocit.

Růže z Paládia - Kateřina, 8.r.

5.9. jsme jeli se školou do Prahy, měli jsme za úkol dát někomu, kdo se nám třeba líbí a je milý, růži. Já jsem svou růži dala v Paládiu jedné paní u obchodu. Měla úsměv ve tváři a za růži moc děkovala.

Příběh růže - Richard, 8.r.

Růži jsem dal nějakému cizinci, co si se mnou zazpíval a zatancoval, tak sem mu růži dal a on se na mě usmál a vzal si ji.

Jakub - 8.r.

Výlet v Praze s růžemi se mi líbil. Když jsme vlakem přijeli, šli jsme do Palládia na jídlo. Po jídle jsme se vydali na Pražský hrad. Když jsme byli na Karlově mostě, tak jsem růži dal jedné milé paní. Měla obrovskou radost. Pak jsme přišli na Pražský hrad. Prohlídka trvala 45 minut. Po prohlídce jsme šli na vlak a jeli jsme domů.

Příběh -František, 8.r.

V Praze se mi líbilo, růži jsem dal cizinci, který se na mne usmál.

Sára - 8.r.

Růži jsem se styděla někomu dát. Čekala jsem na toho pravého člověka, ale zatím se nikdo nenašel. Ke konci jsem to vzdávala, ale při cestě vlakem jsem viděla babičku se svým vnukem. Sebrala jsem všechnu odvahu a růži ji s láskou předala. Babička se potěšila a já jsem byla ráda, že jsem někomu mohla udělat radost.

Kristýna - 8.r.

Zaujala mě ta Praha a ty růže. Každý jsme dostali jednu růži a měli jsme ji dát třeba nějaké paní nebo pánovi, prostě komu chceme. Chtěli jsme jim udělat radost. A pak jsme šli na Pražský hrad a ještě předtím jsme se stavili v Palládiu.

Chrám sv. Víta - Melánie, 8.r.

Když vstoupíte do chrámu, první, co uvidíte, je velkolepost. Ta velkolepost je taková, že se vám zatají dech. Je to něco neuvěřitelného, jelikož ta světla, červená, žlutá, oranžová, modrá, to je nádhera...Stojíte s blaženým výrazem a říkáte si: "Páni, něco takového existuje..."

Růže radosti - 5.r.

S naší třídou jsme jeli do Prahy, našeho hlavního města. Paní učitelka nám rozdala růže, které jsme s dětmi předávali náhodným kolemjdoucím. Já jsem svou růži předal jedné milé dámě, která stála před divadlem. Byla hodně překvapená. Usmívala se v tomto šedivém ránu od ucha k uchu a nemohla uvěřit takové věci. I já jsem cítil radost. Když dáte někomu nějakou krásnou věc, máte hodně dobrý pocit.

Michal, 5.r.

V pátek 7 30 jsme se sešli na nádraží v Milovicích, odkud jsme jeli do Prahy. Šli jsme na vánoční divadelní představení. Před divadlem Gong jsem si vzal růži a dal jsem ji paní v divadle. Za růži mi dala pusu na tvář. Divadlo se mi líbilo a děkuji paní učitelce, že nás tam vzala.

Růže - Ester, 5.r.

V Praze nám paní učitelka rozdala růže a dala nám za úkol, někomu je dát. Já jsem svoji růži dala cizince a řekla jsem jí: ,,THIS IS FLOVER FOR YOU". Ona se usmála a řekla:,,THANK YOU". Když jsme šli na Pražský hrad, Anička málem nabourala do nějakého vozu. Na Pražském hradě se mi nejvíc líbily lustry. Když jsme šli zpátky na nádraží, tak jsme všem mávali a dvě lodě na nás zatroubily.

Cesta za sebepoznáním touhy vlastního srdce

Výzva!

Každému jednomu!

Nenechte vlastní stíny, aby vám přerostly přes hlavu, zažehněte své srdce a samotnou jeho září stíny zmizí.

Tak málo stačí. Obejměte strachy láskou a ony se v lásku promění a vy sami se rozsvítíte jako pochodeň s pevnou vírou ve vítězství svého snu. Jděte za svými sny a JDĚTE ODHODLANĚ S HLAVOU VZTYČENOU VZHŮRU KE SLUNCI. Slunce je na obloze, i když je zamračeno. Slunce je jistota světla. Jen je třeba si stále existenci žhavé hvězdy nad našimi hlavami uvědomovat.

Světlo svou přítomností co nejvýš na obloze stíny krátí.

Stíny nejsou špatné, jen nás udržují v neustálém napětí, poukazují temnotou přímo na všechny strašáky našeho vnitřního dítěte, upozorňují nás na nutnost akce.

Častěji se rozhodujte a jednejte!

Neudělat nic je také rozhodnutí.

Nečekejte 20 let!

Buďte vděční,

žijte naplno tady a teď,

neztrácejte drahocenný čas.

Čas je vymezený.

Teď přišla vaše chvíle,

nový den je výzvou!

Nikdy jste nebyli lépe připraveni než dnes!

A nikdy nebudete lépe připraveni!

Začněte třeba jen prvním krokem,

ale začněte!

Stačí dnes jeden krok správným směrem

a už jste na cestě sami k sobě.

Vaše intuice ví kam má srdce namířeno

a vaše srdce intuici následuje s vírou.

Pokud existuje blok, co vás brzdí,

mluvte o něm, pište nebo třeba křičte!

Najděte blok, ukažte na něj prstem a hledejte řešení.

Řešení je blízko!

Nevzdávejte se bez akce.

Vaše jedinečnost zajišťuje odvahu srdce cestou za snem!

Ještě není konec, dokud nevyhrajete!

S láskou a vděčností


Dagmar Sofie



Dagmar Sofie Molinová a její žáci

Příběhy růží

aneb

Radost se šíří lavinově

S láskou a vděčností 2019